The penis on a right whale can be up to 2.7 m (8.9 ft) – the testes, at up to 2 m (6.6 ft) in length, 78 cm (2.56 ft) in diameter, and weighing up to 525 kg (1157 lbs), are also by far the largest of any animal on Earth.[15] The blue whale may be the largest animal on the planet, yet the testicles of the right whale are ten times the size of those of the blue whale. They also exceed predictions in terms of relative size, as well – they are six times larger than would be expected on the basis of body mass. Together, the testicles make up nearly 1% of the right whale's total body weight. This strongly suggests sperm competition is important in mating, which correlates to the fact that right whales are highly promiscuous.[14][50]
(https://en.wikipedia.org/wiki/Right_whale)
Čtu Bílou velrybu. Kniha z doby, kdy velrybářství bylo ještě cool (možná) a nebezpečné (určitě).
Citace nahoře je o velrybě grónské. Blue whale je plejtvák obrovský a ten je největší celkově. Bílá velryba je o vorvaňovi. Vorvaň má zase největší mozek. Velryby grónské se loví o dost snáz než vorvani, protože plavou pomalu, drží se na hladině a u břehu a nejsou agresivní.
EDIT:
Abych po dočtení ještě doplnil plnohodnotnou recenzi, dávám 4/10.
Kniha má tři roviny. Jedna se zabývá dějem, posouvá ho dopředu. Druhá popisuje velryby a velrybářství. Není bez zajímavosti, ačkoli mořská biologie za posledních sto padesát let o něco pokročila.
Např. se lovilo z malých člunů o asi šesti veslařích. Když se harpunovaná velryba začala potápět do hloubky, bylo nutno ji odříznout, jinak by celý člun stáhla a zničila. Když mrtvá velryba neplula sama na hladině, také nebylo možno ji tam udržet a byla ztracena. Připoutanou u lodi ji po celou dobu zpracování ožírali žraloci, zatímco je námořníci odháněli a zabíjeli rýči. A ponechanou příliš dlouho by ji celou sežrali. Pojednání o zobrazení velryb v umění a ilustracích (3 kapitoly, 3300 slov) mě oproti tomu nechalo chladným.
Třetí rovina odbíhá k různým filozofickým (chce se mi říct pseudo-filozofickým) úvahám a mnoho jsem si z ní neodnesl. Je mi jedno, zda je podle autora vznešenější vorvaň, nebo velryba grónská. Jaké pocity v něm vzbuzuje bílá barva. Jaké mytické a historické osobnosti by přijal do klubu velrybářů. Když se teď k textu vracím, asi mě obtěžoval i přehnaně barvitý jazyk oceňovaný jinými kritiky. Když mám na srdci něco jednoduchého, slouží mi spíš ke cti, když to vystihnu stručně a srozumitelně, než abych s tím ztrácel třikrát tolik času, odbíhal k mlhavým metaforám a potřeboval vynalézat vlastní slova.
Občas nabízí kniha zajímavé perspektivy. Například pestré a rovnostářské složení posádky, s místy prosvítajícími náboženskými předsudky vůči pohanům anebo postřeh, kolik by oproti velrybě stál černoch v Alabamě (asi třicetinu, pokud si vzpomínám). Nebo úvahu, jestli lov nemůže velryby vyhubit. (Naštěstí ne.)
A naopak i vůči beletristickým pasážím mám výhrady. Věštba, jak se Achab shledá se svým lodivodem a jaký ho stihne konec, mi připadala spíš průhledná než rafinovaná. Vyprávění načal námořník Izmael. Pak se v dějových částech svého postavení téměř úplně vzdal a prakticky se vytratil, ačkoli formálně vypravěčem zůstal. A v epilogu se jen tak mimochodem zmíní, jak se vlastně dostal mezi přeživší, jako by předtím ta skutečnost, neřkuli jeho osobní pohled, nestála za zmínku. Postavy mířící ke zkáze se nijak nesnaží o svou (nepravděpodobnou) záchranu, místo toho má každá prostor pro závěrečný proslov.
Mám odškrtnutou další obtížně čitelnou knihu, tentokrát bez valného nadšení.
Naopak pokud si chcete pustit (zcela nesouvisející) film, doporučuji Millerovu křižovatku. Ta je znamenitá.
Komentáře
Nejsou zde žádné komentáře
Nový komentář