Lamanův webhttps://laman.19x19.cz/2023-05-22T20:42:41.183951+00:00Boj za mírSpasitel Duny2022-04-01T07:28:55.643043+00:002022-11-18T14:54:37.639059+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/spasitel-duny/<p>Hmm, zajímavé… Kniha má své klady i své nedostatky.</p>
<p>S prvním svazkem sdílí mnoho drobných nelogičností, které mě rozčilují a zmenšují radost ze čtení.</p>
<p>Postavy mluví a myslí ve vzletných frázích, jimž je ale těžké porozumět. Po zamyšlení mám problém určovat, zda jsou to myšlenky pravdivé, zjevně pravdivé, mylné, nebo zcela bez významu. Proto působí jako zbytečná vata a mnoho věcí zůstává ve výsledku bez komentáře. Možná kdybych četl stejné filozofické knihy jako autor, tak bych těm narážkám rozuměl. To jsem ovšem nečetl a ani to nechci mít jako nutný předpoklad pro četbu beletrie. Stejně dobře si to můžu vysvětlovat tím, že <em>Another significant source of inspiration for Dune was Herbert's experiences with psilocybin and his hobby of cultivating mushrooms, according to mycologist Paul Stamets's account.</em> (<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Herbert#Dune">Wikipedia</a>)</p>
<p>Oproti prvnímu dílu se změnil překlad. Ať už bych hodnotil jako lepší výrazy z první, či druhé knihy (a spíše z první), ta změna je nešťastná.</p>
<p>Stejně tak je tu nevysvětlený posun reálií. Proč není prakticky zmíněný Gurney Halleck. Proč se lady Jessica stáhla do ústraní. Odkud se objevily Dunské taroky a proč jim někdo přikládá váhu. A mnoho dalšího.</p>
<p>Jako silné stránky Spasitel Duny nabízí děj a podněty k zamyšlení. Jak spolu interagují jasnovidci – vzájemně si ruší své vidění budoucnosti. Pokládal jsem si otázku, kdy má jednotlivec právo žít pro sebe, kdy má povinnost použít své schopnosti pro ostatní a kdy má právo či povinnost ostatním vládnout.</p>
<p>Děj, respektive cíle postav mi po dočtení dávají smysl. Naopak v průběhu víme o plánech postav pramálo a většina událostí se odvine jako něco, co se nějakým způsobem děje. Ani na konci nezjistíme, v jakém ohledu viděl Paul výsledek jako optimální. Na druhé straně dokážu věřit, že to v nějakém ohledu optimální výsledek <em>byl</em> a že všechna podivná rozhodnutí v průběhu měla horší alternativy. Protože nám o svém rozhodování a alternativních volbách nic neříká, nedá se to ověřit.</p>
<p>Celkový dojem z děje je tedy provokující a tentokrát bych řekl, že v pozitivním smyslu. Jen nevím, zda za to stojí ocenit knihu až po dočtení, když mu celou dobu předchází nespokojené očekávání. Jistě to dává nahlédnout do pocitů všech postav bez jasnozření, odkázaných na vedení jejich Spasitele.</p>
<p style="text-align: center;">***</p>
<p>Kvůli té provokativnosti mě láká přečíst si, co se na Duně stane dál. Kvůli všemu ostatnímu si to nejspíš odpustím.</p>
<p>Mimochodem, s 2. královskou už jsem se konečně dostal k Babylonskému zajetí. A když prominu Kulhánkovi jeho nešvary, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Divoc%C3%AD_a_zl%C3%AD">Divocí a zlí</a> jsou bezva, zejména ta část ve středověku.</p>Duna2022-03-19T13:37:55+00:002023-05-22T20:42:41.183951+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/duna/<figure><a href="https://laman.19x19.cz/media/uploads/1445322044809.jpg"><img src="https://laman.19x19.cz/media/uploads/mini/1445322044809m.jpg" title="Písečný červ"/></a><figcaption>Písečný červ</figcaption></figure>
<p>(Neřekl bych, že text obsahuje spoilery. Spíš předpokládá znalost knihy.)</p>
<p>Před lety, ještě na střední, mi kamarád <a href="https://demosweb.cz/">Demo</a> doporučil Dunu. Říkal něco ve smyslu, že první kniha je generické SF zaměřené na děj, ale že pokračování se věnují víc filozofii a různým zajímavým myšlenkám a jsou lepší. Přečetl jsem si první díl, nějak mi k srdci nepřirostl a neměl jsem chuť pouštět se do dalších.</p>
<p>Loni vyšel film. Tvrdil bych, že je solidní a že i dělá čest atmosféře knihy. Jako u mnoha jiných to u mě oživilo zájem o předlohu a přečetl jsem si Dunu znovu.</p>
<p>Moje hodnocení zůstalo stejné. Začnu pozitivy. Svět je bohatý, propracovaně vystavěný a smysluplný. Příběh poutavý a sdílí přednosti světa. Postavy hrdinské, inteligentní a protřelé způsobem, který by mě měl přitahovat. Mnoho další chvály najdete kdekoli jinde. Proto věnuji více času kritice.</p>
<p>Autor se snaží psát chytře a hustě, bohužel není dostatečně pečlivý, takže si občas sám podráží nohy. Např. co je větší?</p>
<blockquote>
<p>»Jsou vesmírné lodě Gildy skutečně velké?« zeptal se.</p>
<p>Vévoda na něho pohlédl. »To bude tvoje první cesta mimo planetu,« uvědomil si nahlas. »Ano, jsou velké. My poletíme maxitrajlerem, protože poletíme dlouho. A maxitrajler je skutečně obrovský. V jeho prostorách se všechny naše fregaty a transportní lodě ztratí v jednom rohu - budeme jenom malou položkou na přepravním seznamu.«</p>
<p>***<br/>Tam, kde byl před chvílí červ, nezůstalo po toptéře ani památky.</p>
<p>Vzdouvající se kopec zamířil do pouště, pak zakormidloval zpátky a křižoval svou vlastní stopu, jako by čenichal.</p>
<p>»Je větší než gildovní loď,« zašeptal Paul. »Říkali, že hluboko v poušti dorůstají červi do velkých rozměrů, ale neuvědomil jsem si, do jakých.«</p>
<p>»Ani já ne,« vydechla Jessica.</p>
<p>***</p>
<p>Přišlo to od jihovýchodu jako vzdálený sykot, šeptání písku. Po chvíli spatřil v kontrastu z jitřního světla vzdálený obrys červi stopy a uvědomil si, že ještě nikdy neviděl tak velikého červa, že o tak obrovském nikdy neslyšel. Zdálo se, že je přes kilometr dlouhý, četo vzduté pískové vlny vypadalo jako blížící se hora.</p>
</blockquote>
<p>Pravděpodobně je přirovnání v prostřední pasáži nadsázka nebo se tím míní nějaká malá gildovní loď. Každopádně to v jinak precizním vyjadřování ruší. A mylný dojem čtenáře je opraven až o mnoho později.</p>
<p>První dodatek obsahuje stručný vědecký popis životního cyklu písečného červa. Vyjma toho, že se různá stadia požírají navzájem, není tam zmínka o žádné jiné potravě. Když už je to téma jednou vytažené na světlo, tak to následné opomenutí dost napíná mou ochotu na červy věřit.</p>
<p>Další, co vyvolává mé pochybnosti, je hierarchie bojovníků. Nejníž stojí obyčejní vojáci. Pak, o hodně výš, jsou imperiální sardaukaři. S dalším odstupem následují fremeni, pouštní lidé. Nejsem přesvědčen, že tvrdý život v poušti a násilnická kultura vybaví člověka pro boj lépe než profesionální armáda. Pak následuje Paul Atreid, Ten si jako patnáctiletý, při první ostré zkoušce svých schopností namaže zkušeného fremenského válečníka na chleba. Oproti tomu, když se má střetnout s jiným šlechtickým synkem, který se sice nabojoval dost, ale jen v aréně proti otrokům a nikdy za rovných podmínek, mají všichni mnohem víc obav a záležitosti je věnováno násobně více slov než v předchozím případě.</p>
<p>Anebo když se má Paul poprvé projet na červu. Samozřejmě je to krajně rizikový podnik, něco jako naskakovat na jedoucí vlak. Na druhé straně fremeni se do toho prý bez potíží pouštějí od dvanácti a nevymírají, takže to asi je zvládnutelné. A Paul už předtím dostkrát ukázal, jaký je tvrďák. Tak nerozumím, proč si prostě neodříká litanii proti strachu a proč toho on i ostatní tolik nadělají.</p>
<p>Jednotlivě samé drobnosti. Až v součtu mi zvládnou lézt na nervy. A pak mě samozřejmě každá další rozčiluje víc a každý odstavec hodnotím kritičtěji, než když jsem s knihou začínal. A možná, že zasvěcený a nadšenější čtenář by mi dokázal každou tu jednotlivost vysvětlit a ospravedlnit. Možná si to Frank Herbert ode mě nezaslouží. Na druhé straně, četl jsem už hodně knih a většině z nich dokážu věřit a nedráždí mě tímto způsobem.</p>
<p>Uvidíme, jestli tentokrát vyslyším Demovo doporučení, zkusím další díly a ocením je víc. Zatím tu mám na výběr a) Spasitele Duny, b) Divoké a zlé – Čas mrtvých, c) 2. knihu královskou. Dával jsem si od Bible pauzu, asi se k ní vrátím.</p>
<p><strong>Poznámka k překladu:</strong> Mám za to, že „aniž“ v sobě obsahuje zabudovaný zápor. Čili že překlápět věty jím uvozené do záporu nedává smysl. Např. „Člověk si nemůže opatřovat to, co potřebuje, aniž by nebral ohled na ty, kdo přijdou po něm.“ Správně „aniž by bral“, nemýlím se?<br/>(Přeložili Karel Blažek a Jindřich Smékal. Vydání první. Praha 1988.)</p>Bílá velryba, černá velryba2022-01-28T18:55:03+00:002022-10-27T05:52:42.183306+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/bila-velryba-cerna-velryba/<blockquote>
<p>The penis on a right whale can be up to 2.7 m (8.9 ft) – the testes, at up to 2 m (6.6 ft) in length, 78 cm (2.56 ft) in diameter, and weighing up to 525 kg (1157 lbs), are also by far the largest of any animal on Earth.[15] The blue whale may be the largest animal on the planet, yet the testicles of the right whale are ten times the size of those of the blue whale. They also exceed predictions in terms of relative size, as well – they are six times larger than would be expected on the basis of body mass. Together, the testicles make up nearly 1% of the right whale's total body weight. This strongly suggests sperm competition is important in mating, which correlates to the fact that right whales are highly promiscuous.[14][50]</p>
(<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Right_whale">https://en.wikipedia.org/wiki/Right_whale</a>)</blockquote>
<p>Čtu Bílou velrybu. Kniha z doby, kdy velrybářství bylo ještě cool (možná) a nebezpečné (určitě).</p>
<p>Citace nahoře je o velrybě grónské. Blue whale je plejtvák obrovský a ten je největší celkově. Bílá velryba je o vorvaňovi. Vorvaň má zase největší mozek. Velryby grónské se loví o dost snáz než vorvani, protože plavou pomalu, drží se na hladině a u břehu a nejsou agresivní.</p>
<p>EDIT:</p>
<p>Abych po dočtení ještě doplnil plnohodnotnou recenzi, dávám 4/10.</p>
<p>Kniha má tři roviny. Jedna se zabývá dějem, posouvá ho dopředu. Druhá popisuje velryby a velrybářství. Není bez zajímavosti, ačkoli mořská biologie za posledních sto padesát let o něco pokročila.</p>
<p>Např. se lovilo z malých člunů o asi šesti veslařích. Když se harpunovaná velryba začala potápět do hloubky, bylo nutno ji odříznout, jinak by celý člun stáhla a zničila. Když mrtvá velryba neplula sama na hladině, také nebylo možno ji tam udržet a byla ztracena. Připoutanou u lodi ji po celou dobu zpracování ožírali žraloci, zatímco je námořníci odháněli a zabíjeli rýči. A ponechanou příliš dlouho by ji celou sežrali. Pojednání o zobrazení velryb v umění a ilustracích (3 kapitoly, 3300 slov) mě oproti tomu nechalo chladným.</p>
<p>Třetí rovina odbíhá k různým filozofickým (chce se mi říct pseudo-filozofickým) úvahám a mnoho jsem si z ní neodnesl. Je mi jedno, zda je podle autora vznešenější vorvaň, nebo velryba grónská. Jaké pocity v něm vzbuzuje bílá barva. Jaké mytické a historické osobnosti by přijal do klubu velrybářů. Když se teď k textu vracím, asi mě obtěžoval i přehnaně barvitý jazyk oceňovaný jinými kritiky. Když mám na srdci něco jednoduchého, slouží mi spíš ke cti, když to vystihnu stručně a srozumitelně, než abych s tím ztrácel třikrát tolik času, odbíhal k mlhavým metaforám a potřeboval vynalézat vlastní slova.</p>
<p>Občas nabízí kniha zajímavé perspektivy. Například pestré a rovnostářské složení posádky, s místy prosvítajícími náboženskými předsudky vůči pohanům anebo postřeh, kolik by oproti velrybě stál černoch v Alabamě (asi třicetinu, pokud si vzpomínám). Nebo úvahu, jestli lov nemůže velryby vyhubit. (Naštěstí ne.)</p>
<p>A naopak i vůči beletristickým pasážím mám výhrady. Věštba, jak se Achab shledá se svým lodivodem a jaký ho stihne konec, mi připadala spíš průhledná než rafinovaná. Vyprávění načal námořník Izmael. Pak se v dějových částech svého postavení téměř úplně vzdal a prakticky se vytratil, ačkoli formálně vypravěčem zůstal. A v epilogu se jen tak mimochodem zmíní, jak se vlastně dostal mezi přeživší, jako by předtím ta skutečnost, neřkuli jeho osobní pohled, nestála za zmínku. Postavy mířící ke zkáze se nijak nesnaží o svou (nepravděpodobnou) záchranu, místo toho má každá prostor pro závěrečný proslov.</p>
<p>Mám odškrtnutou další obtížně čitelnou knihu, tentokrát bez valného nadšení.</p>
<p>Naopak pokud si chcete pustit (zcela nesouvisející) film, doporučuji <a href="https://www.csfd.cz/film/1610-millerova-krizovatka/">Millerovu křižovatku</a>. Ta je znamenitá.</p>Život a jak ho žít2020-10-02T20:14:23+00:002021-03-14T06:46:18.818303+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/zivot-a-jak-ho-zit/<blockquote>Minimalizovat lítost.</blockquote>
<p>Dělejte, co chcete. Buďte s tím spokojení. Stůjte si za tím.</p>
<p>Jako když sledujete seriál. První dvě epizody vypadají fakt dobře. Elegantní plán na bankovní loupež, sympatičtí lupiči, prima podívaná. Pak to začne dostávat trhliny, sem tam přehlédnete nějaký nedostatek. Nestačí to, dojem se kazí a není to zas tak hustý, abyste vydrželi mhouřit oči donekonečna. Na konci už k postavám necítíte nic. Jenom si říkáte: „Kdo sakra kope ten tunel? Proč nekopou?!“ A jste sami na sebe čím dál naštvanější, že tou blbostí ztrácíte čas.</p>
<p>Naštěstí nikdy není pozdě na smíření. Přijde domů A., řekneme si novinky, já jí sdělím svou frustraci. Dodám: „Ale víc by mě štvalo, kdybych nezjistil, jestli se jim ty stupidní peníze podaří ukrást, nebo ne.“ Zamyslím se nad tím a stačí to. Klid, vyrovnanost, harmonie. Před poslední epizodou, ideální načasování.</p>
<p>Rozšířil jsem si fráze ze španělštiny. <em>Compañero</em>, <em>tranquilo</em>, <em>no pasa nada</em>. <em>Puta</em>, to je samozřejmě fajn a univerzální oslovení, nicméně pořád dávám přednost slovu <em>cabron</em>, zvučnému a vřelému, aspoň dokud ho neslyšíte použít nebo nevíte, co to znamená. A <em>vamos</em>, <em>vamos</em>, <em>vamos</em>!</p>
<p>A zajímavá konverzační otázka. Kdybyste plánovali loupež a všichni si vybírali přezdívky podle světových měst, jak byste si říkali? Nemám žádné milované město, ke kterému bych se musel hlásit (samozřejmě kromě mého domovského – nejlepšího města na světě – ale po něm si říkat nebudu). Napadl mě <em>Curych</em>. Stručné a seriózní. Profesionální. Ještě mám ze svého okolí v gangu <em>Brugy</em> (<em>vidět Brugy a zemřít!</em>) a <em>Jekatěrinburg</em> (to by se mi tedy během přestřelky křičet nechtělo).</p>
<p>Přesun do literatury. Čtu Kalevalu. Vydání od Academie 2014 je fakt super hezká a super tlustá kniha. Má dvě ex libris a dvě textilní záložky – což využijete při přeskakování mezi textem, poznámkami a slovníčkem. Moc pěkně vysázená. A nejlepší jsou samozřejmě ty verše. Ty aliterace a paralelismy. Poté, co jsem do knihy prvně potěšeně nahlédl, mě překvapilo – ale nemělo – že autorem tohoto vydání (ač ne hlavním překladatelem) je Jan Čermák, překladatel mého oblíbeného Béowulfa.</p>
<p>Rozšiřuji si slovní zásobu o historické výrazy, které jsem neznal, nebo znal z jiných jazyků. <em>Znak</em> jako záda. <em>Život</em> jako břicho. Že <em>šaryvary</em> patří k oděvu a není to slangová výslovnost <em>shareware</em>.</p>
<p>Samozřejmě nemůžu vyloučit, že se kniha pokazí jako seriál. Přečetl jsem čtyři runy z padesáti. Ale z nějakého důvodu o tom silně pochybuju.</p>
<p>Musím se podělit o úryvek. Runa čtvrtá, verš 435-472, strana 110-111.</p>
<blockquote>
<p>Hořce máti zaplakala,<br/> proudy slzí prolévala,<br/> bědovala, naříkala,<br/> tato slova promlouvala:<br/> „Nikdy, nikdy, siré matky,<br/> do nejdelší smrti nikdy<br/> nenuťte svých dcerek útlých,<br/> nemějte svých dítek milých,<br/> by si vzali nemilého,<br/> jak já matka přenešťastná<br/> dcerušku svou naváděla,<br/> kuřátko své nabádala!“</p>
<p>Matka pláče, slza kane,<br/> v žalu hořkém vylévá se<br/> z mateřiných očí siných<br/> na nešťastné, staré líce.</p>
<p>Kane slza, kane druhá,<br/> v žalu hořkém rozlévá se<br/> z mateřiných starých tváří<br/> na hruď prudce rozbouřenou.</p>
<p>Kane slza, kane druhá,<br/> v žalu hořkém rozlévá se<br/> z hrudi prudce rozbouřené<br/> do měkkého matky klína.</p>
<p>Kane slza, kane druhá,<br/> v žalu hořkém rozlévá se,<br/> z mateřina klína řine<br/> na punčochy rudopruhé.</p>
<p>Kane slza, kane druhá,<br/> v žalu hořkém rozlévá se<br/> z punčoch matky rudopruhých<br/> na střevíce vyšívané.</p>
<p>Kane slza, kane druhá,<br/> v žalu hořkém rozlévá se<br/> ze střevíců vyšívaných<br/> na zem černou pod nohama,<br/> aby zemi ovlažila,<br/> toky vodní rozmnožila.</p>
</blockquote>Staří přátelé2020-04-14T20:02:05+00:002020-04-23T05:07:04.906197+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/stari-pratele/<p>Ho, zase jsem dlouho nenapsal. Mám se (převážně) fajn.</p>
<p>Přesunul jsem si mercurialové repozitáře z Bitbucketu k sobě na <a href="https://repo.19x19.cz/">server</a>.</p>
<p>Minulý týden jsem se věnoval misi poslat kamarádovi Ondřejovi do Anglie přání k narození dítěte. Myšlenka dobrá, spousta času to naplánovat, připravit, žádný problém. Pak konečně vyskočí fotka šťastné rodiny (už jsem si říkal, jestli to do konce března stihnou) a zjistím, že nemám adresu, obálku, dopisní papír (dva listy papíru, co jsem našel a nebyly moc zmačkané ani umaštěné, mě neuspokojily) a vlastně ani žádné slušné pero. Vypadalo by to jako brnkačka, ale z dobrovolné domácí izolace se všechno shánění komplikuje (člověk si ho víc vychutná). Obálku jsem získal první, když šla A. na poštu. Ostatní věci vybrány a objednány. Čekám na doručení. Napíšu postupně dvěma z Ondřejových sester o adresu (jemu ne, aby to bylo překvapení). Zásilka dorazí. Chytráci tam zapomněli zabalit tu fixku, tak si ji jedu stejný den do Altamiry vyzvednout osobně. Mám obálku, luxusní francouzský papír 125 g/m<sup>2</sup>, černou japonskou fixku 0,5 mm, obojí archivní kvality. Napíšu dopis. Pořád nemám adresu, tak ztratím trpělivost, najdu si adresu k Ondřejovi do práce (do školy), pošlu dopis. Stejný den se aktivují obě sestry, takže získám i adresu domů, ale už zbytečně. Ryba je ve vodě, výsledek zjistíme za pár týdnů.</p>
<p>Znovu se učím žonglovat. Moc mi to nejde.</p>
<p>Taky jsem se vrátil k četbě Bible. Možná to souvisí s Ondřejem. Celá jejich rodina je náramně nábožensky založená. Společná kamarádka ho onehdy charakterizovala titulem <em>teacher-preacher</em>. Loni jsem se s ním potkal, bavili jsme se. Je znát, že by mě rádi evangelizovali (chápu, kamarádi nenechávají kamarády přijít do pekla), ale vždycky se to drží na přijatelné úrovni. Trochu jsme porovnávali křesťanství proti taoismu a musel jsem uznat, že jsem nebyl zdaleka tak dobrý diskutér a neuměl jsem svůj světonázor zdaleka tak dobře obhájit. Ironií je, že jsem potom přerušil studium Bible a od té doby přečetl další dva překlady Tao te ťing, mistra Lieho a část mistra Čuanga.</p>
<p>Svou roli taky hrálo, že jsem končil v <em>Leviticu</em> a to je takový manuál k obřadům, dost nuda. Ne tedy úplně. Diagnostika a karanténa malomocných. Myšlenka milostivého léta (jednou za padesát let), kdy se odpouštějí dluhy, prodaná půda vrací dědičným majitelům, otroci propouštějí na svobodu. Výčet, s kým vším člověk nesmí obcovat (včetně zvířat) – lidi byli kdysi stejně chytří a zvrhlí jako dnes :). Nesmí se jíst prasata a králíci, ale mohou se jíst kobylky. Zajímavé věci</p>
<p>Načínám <em>Numeri</em>, to by měly být výsledky starověkého sčítání lidu.</p>Rok linuxového desktopu2019-11-17T00:25:58+00:002019-11-17T11:39:04.715674+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/rok-linuxoveho-desktopu/<figure><a href="https://laman.19x19.cz/static/media/uploads/vari/368616_875ec3.jpg"><img src="https://laman.19x19.cz/static/media/uploads/vari/mini/368616_875ec3s.jpg" title="Nechytí nás. Plníme boží poslání." width="150"/></a></figure>
<p>Dlouho jsem se neozval a nepodělil jsem se o novinky. Nebudu to teď dohánět.</p>
<p>V lednu skončí vydávání bezpečnostních aktualizací pro Windows 7 a zdá se, že s tím konečně přichází rok linuxového desktopu. Minulý týden jsem nainstaloval Kubuntu sestře - na její přání. Tento víkend jsem opravoval počítač mámě a zjistil jsem, že sedmičky nepodporují nové Ryzeny, takže z dual bootu asi zůstane single boot. Richard Stallman se směje.</p>
<p>Měl jsem jít večer na Amnestii, ale kamarádka náhle onemocněla, takže jsem si místo toho pustil Blues Brothers. A rozhodně mě potěšili víc než Joker minulý týden. Moc pěkný přírůstek do mé sbírky kuriozit. Jedině bych je zkrátil o pár písniček, jinak perfektní. Princezna Leia s různými těžkými zbraněmi, vedlejší role slavných hudebníků jako Arethy Franklinové a Raye Charlese, country muzikanti vyzbrojení <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Pickaxe_handle#As_weapon">násadami od krumpáčů</a>, automobilová honička s nacisty.</p>
<p>Dokonce jsem zjistil, že Blues Brothers skutečně existovali a hráli. Což nakonec není podstatné, každopádně se řadí mezi polomýtické skupiny, se kterými jsem se setkal.</p>
<p>Postižená oblast<br/>Leningradští kovbojové<br/>Hliníkové lopatky dědečka Pipýna<br/>Uncorrect Boys (kde jsem sám temporary honorary member candidate, lyrics theorist)</p>
<p>Až si někdy založím metalovou skupinu, bude se jmenovat Železo neshoří (Iron won‘t burn). Železo je nejtěžší prvek vznikající ve hvězdách jadernou fúzí. Lehčí prvky se dostatečně stlačené spálí a přemění, ale jakmile se uvnitř masivní hvězdy vytvoří železné jádro určité velikosti, začne se hroutit a v nejzajímavějším případě exploduje jako supernova.</p>
<p>PS: nedávno jsem konečně zjistil, co se z hlediska dárcovství krve míní rizikovým chováním</p>Tao2019-03-02T21:55:03+00:002019-06-11T15:48:35.106169+00:00Lamanhttps://laman.19x19.cz/author/Laman/https://laman.19x19.cz/tao/<figure><a href="https://laman.19x19.cz/static/media/uploads/vari/p2133174s.jpg"><img src="https://laman.19x19.cz/static/media/uploads/vari/mini/p2133174t.jpg" title="černý zamiokulkas" width="150"/></a></figure>
<blockquote>
<p>Dneska budu pít, řídit a rozbíjet lebky!<br/>Bude to lepší den než Velikonoce!</p>
</blockquote>
<p>Nedávno jsem k narozeninám dostal překlad Tao te ťing od Berty Krebsové jako doplnění k mé oblíbené verzi od Václava Cílka. Ještě jsem nedočetl, ale mám chuť sepsat předčasnou recenzi.</p>
<p>Krebsová je především velmi poctivá a vyčerpávající. Diskutuje všechna nejednoznačná místa, kterých je velmi mnoho, a porovnává své formulace s ostatními tehdy (1971) existujícími evropskými překlady.</p>
<p>Bohužel při tom téměř rezignuje na vytvoření svébytného, samostatně fungujícího textu. Ten ve své doslovnosti postrádá obratnost a i významově bych bez výkladu a předchozích vědomostí často tápal. Nicméně jako reference k přeměření překladu mého staršího a možných budoucích exemplářů myslím poslouží dobře. Jak píše Cílek, „Nejkrásnější překlad je většinou ten, který jsme četli jako první.“, a sám Krebsové přiznává největší přesnost, s čímž nemám ze svého velmi omezeného pohledu důvod nesouhlasit.</p>
<p>Na taoismu mě přitahuje, že když si odmyslím nějaké použité abstrakce, jako filozofie se příliš neobtěžuje zdůvodňováním svého výkladu světa a doporučovaného způsobu života. Nebo je alespoň můj dojem. A ač to samo o sobě zní paradoxně, nejspíš to jde dobře dohromady s mým vědecko-ateisticko-materialistickým pohledem na svět. Když není žádný důvod, je lepší ho ani nehledat.</p>
<p>Taky jsem dostal kytku, takže jsem teď o trochu víc jako <a href="https://www.csfd.cz/film/773-leon">Leon</a>.</p>