Hmm, zajímavé… Kniha má své klady i své nedostatky.
S prvním svazkem sdílí mnoho drobných nelogičností, které mě rozčilují a zmenšují radost ze čtení.
Postavy mluví a myslí ve vzletných frázích, jimž je ale těžké porozumět. Po zamyšlení mám problém určovat, zda jsou to myšlenky pravdivé, zjevně pravdivé, mylné, nebo zcela bez významu. Proto působí jako zbytečná vata a mnoho věcí zůstává ve výsledku bez komentáře. Možná kdybych četl stejné filozofické knihy jako autor, tak bych těm narážkám rozuměl. To jsem ovšem nečetl a ani to nechci mít jako nutný předpoklad pro četbu beletrie. Stejně dobře si to můžu vysvětlovat tím, že Another significant source of inspiration for Dune was Herbert's experiences with psilocybin and his hobby of cultivating mushrooms, according to mycologist Paul Stamets's account. (Wikipedia)
Oproti prvnímu dílu se změnil překlad. Ať už bych hodnotil jako lepší výrazy z první, či druhé knihy (a spíše z první), ta změna je nešťastná.
Stejně tak je tu nevysvětlený posun reálií. Proč není prakticky zmíněný Gurney Halleck. Proč se lady Jessica stáhla do ústraní. Odkud se objevily Dunské taroky a proč jim někdo přikládá váhu. A mnoho dalšího.
Jako silné stránky Spasitel Duny nabízí děj a podněty k zamyšlení. Jak spolu interagují jasnovidci – vzájemně si ruší své vidění budoucnosti. Pokládal jsem si otázku, kdy má jednotlivec právo žít pro sebe, kdy má povinnost použít své schopnosti pro ostatní a kdy má právo či povinnost ostatním vládnout.
Děj, respektive cíle postav mi po dočtení dávají smysl. Naopak v průběhu víme o plánech postav pramálo a většina událostí se odvine jako něco, co se nějakým způsobem děje. Ani na konci nezjistíme, v jakém ohledu viděl Paul výsledek jako optimální. Na druhé straně dokážu věřit, že to v nějakém ohledu optimální výsledek byl a že všechna podivná rozhodnutí v průběhu měla horší alternativy. Protože nám o svém rozhodování a alternativních volbách nic neříká, nedá se to ověřit.
Celkový dojem z děje je tedy provokující a tentokrát bych řekl, že v pozitivním smyslu. Jen nevím, zda za to stojí ocenit knihu až po dočtení, když mu celou dobu předchází nespokojené očekávání. Jistě to dává nahlédnout do pocitů všech postav bez jasnozření, odkázaných na vedení jejich Spasitele.
***
Kvůli té provokativnosti mě láká přečíst si, co se na Duně stane dál. Kvůli všemu ostatnímu si to nejspíš odpustím.
Mimochodem, s 2. královskou už jsem se konečně dostal k Babylonskému zajetí. A když prominu Kulhánkovi jeho nešvary, Divocí a zlí jsou bezva, zejména ta část ve středověku.
Komentáře
Jarda 9. září 2022 0:38
Už jsi se dostal i ke Kulhánkovi? Nice! Tak další bych doporučil Žambocha.
Odkaz | OdpovědětTeď mám chuť si knihu přečíst, nebo alespoň ty úvahy, abych je mohl posoudit sám.
Nový komentář