Lamanův web

Blízká setkání

(3 komentáře)

Užijte si život, dokud můžete. Neposerte si to.

V pondělí jsem pomáhal na přednášce o počítačové bezpečnosti. Jestli jste si jistí, že nemáte co skrývat, dobře pro vás, jinak buďte hodně opatrní.

V úterý firemní vánoční večírek. Spíš decentní večeře v restauraci, o které nám naše office manažerka V. opakovala, že není luxusní, jen nadprůměrná. Já jsem prostý hoch z periferie a restaurace se šatnou u vchodu na mě dokáže udělat dojem.

Ve středu neplánovaný hlubokomyslný rozhovor. Poučil jsem se a budu muset opravit některé své kontroverzní názory. Jak na tom můžete být hůř, než když se ani nedokážete zabít? Jinak mnoho zajímavých kontrastů. Mezi lidmi i uvnitř jednotlivců. Skrze ostatní člověk poznává sebe. Poznávání bude to, co se lidem líbí na cestování.

Chvilku jsem uvažoval, jestli nejsem něco jako white hat psychopat, což pravděpodobně ani neexistuje. Pak jsem došel k závěru, že jen podceňuji emoce. Respektive jim přikládám menší váhu než ostatní. Zase někdy na viděnou.

Čtvrtek.

V pátek jsem vyrazil do města na vánoční nákupy. Koupil dva dárky lidem, kterým bych nic kupovat nemusel. Ale možná, že to jsou zrovna ty nejsprávnější dárky. V knihkupectví jsem si vybral další knihu, co bych chtěl. A cítil melancholii, kolik je titulů, co si za jeden život nestihnu přečíst. Kromě toho jsem se naučil nový trik, jak předbíhat ve frontě. Když zákaznice před vámi hledá Konfucia, vy to zaslechnete a řeknete: „Konfucius? Ten je tamhle, Duchovní nauky 2“, čímž ji odešlete vstříc regálu a můžete platit.

Dnes mi ráno ozvláštnila paní Andrea. Vstával jsem a ani jsem nedošel do koupelny, když jsem z chodby před dveřmi bytu uslyšel šramot, mumlání a vzdechy. Po chvíli přestala zabírat má oblíbená strategie – ignorance – a šel jsem se podívat. Na rohožce přede dveřmi mi seděla žena, 25-40 let, špinavá a zmatená. Nevěděla, jak strávila noc, v jaké čtvrti je, jak se ocitla u mě, kde ztratila kabelku, doklady a telefon. Radši pomáhám lidem, když mám v žaludku snídani, ale jak jsem jí říkal, byla u mě dnes první a ještě jsem neměl na kontě žádný dobrý skutek.

Když jsem s ní mluvil, začala si dávat dohromady myšlenky. S někým se předchozího večera pohádala, snad s babičkou, možná pak trochu pila. Udělal jsem si obrázek o jejím životopise, přestože vyprávění nebylo zrovna souvislé. Špatní partneři, sama s dítětem, máma umřela, psychiatrie, zbytečné potíže se zákonem. „Dělala jsem všechno, co je zakázaný.“ „Řekla jsem jim, ať si se mnou dělají, co chtějí.“
Zatelefonovala si ode mě a zdála se mi dost při smyslech, abych ji odvedl na tramvaj.

Na zahradě jsem našel telefon, který tam mohl spadnout někomu, kdo strávil část noci nebo rána u nás na chodbě na balkóně (alespoň soudě podle Andreiných podrobných znalostí našeho balkónu).

Teď jsem ve vlaku do Brna na vánoční večírek. Cestou se nezastavím na misi v Blansku (přeji pěkný sváteční oběd), ale mám přinejmenším tři mise, co mě čekají na místě.

Agent operativec já končí hlášení.

Komentáře

Jarda 25.12.2019 11:11

Nezištná pomoc cizí osobě ještě před snídaní si zasluhuje obdiv a uznání!

Odkaz | Odpovědět

saesarandom 26.12.2019 20:19

Pomáhat bys měl od rána do noci, abys aspoň trochu odčinil všechny své hříchy. :)

Odkaz | Odpovědět

Markéta 05.01.2020 11:57

Chudák paní, rozpětí 25-40. :) Tak snad se pak našla a tvůj dobrý skutek nebyl po zásluze potrestán, nýbrž odměněn. V BK ses nezastavil, ale tím, jak jsi napsal sms, tak jako bys tu byl.

Odkaz | Odpovědět

Nový komentář

požadováno

požadováno (neveřejné)

volitelné

požadováno

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archiv

2020
2019
2018

Kategorie

Odběr novinek

Příspěvky: RSS / Atom
Komentáře: RSS / Atom