Lamanův web

Mahábhárata

(0 komentářů)

Úryvky z Mahábháraty (Argo 2011). Každá pasáž je nadepsaná číslem stránky.

18

Když si jednou král Pándu vyjel na lov do podhimalájských lesů, uviděl na mýtině srnce a srnku v milostném laškování. Chopil se luku a vystřelil na srnce pět šípů. Smrtelně raněný srnec zvolal lidským hlasem: „Běda ti! Jsem bráhman a bráhmanův syn. Proměnil jsem se v srnce, abych v lese našel zábavu a rozptýlení, jichž mi neskýtá město. Za to, žes mne teď usmrtil, proklínám tě, abys také zemřel v milostném laškování!“ Pak vypustil duši.

Pándu byl hluboce zarmoucen tím, že nevědomky zabil bráhmana, a rozhodl se, že zanechá světského života a odebere se hledat spásu své duše v lesní pustině. Vzdal se trůnu i všeho bohatství a rozloučil se se všemi příbuznými a přáteli. Jeho dvě manželky Kuntí a Mádrí ho oddaně následovaly. A tak všichni tři opustili sídelní město Hastinápuru a usídlili se kdesi v hlubokém hvozdu.

Králem v Hastinápuře se stal slepý Dhrtaráštra.

Když kajícný Pándu, prokletý střeleným srncem, žil se svými dvěma manželkami jako poustevník v lese již delší čas, pravil jednou věrné Kuntí: „Milá choti, měla bys mít nějaké syny. Víš přece, že žádné pokání, žádné oběti, úlitby nebo sliby, ani žádné hrdinské činy nemají takovou váhu v očích bohů jako synové bohabojného muže. A jelikož já pro své prokletí děti mít nemohu, požádej někoho, kdo je dobrý jako já nebo lepší než já. Vždyť takové případy se odedávna stávaly a ty je dobře znáš. Platí přece zásada, že čí je pole, tomu patří úroda, ať zasel kdokoli.“

26

Bitva proti démonům netrvala dlouho, ježto na jejich straně nebylo právo a spravedlnost. Po vítězném boji se král Dušjanta opět vracel z nebes na zem.

33

Když učení skončilo, vzal Dróna mládence na zkoušku. Na vrcholek stromu připevnil dřevěného supa a řekl: „Každý vystřelíte jednou. Miřte dobře, na supí hlavu. První bude střílet Judhišthira.“

Judhišthira se chopil luku, nasadil šíp na tětivu a zamířil.

„Vidíš toho supa?“ zeptal se Dróna.

„Ano.“

„Dívej se dobře. Vidíš supa?“

„Ano, vidím supa, vidím strom, vidím tebe i své bratry.“

„Špatně,“ řekl Dróna. „Ustup a udělej místo dalšímu.“

Tak se ptal všech a všichni odpověděli stejně nebo podobně. Dróna nebyl spokojen. Když přišla řada na Ardžunu, Dróna se na něj usmál a řekl: „Nezklam mě. Dívej se dobře a správně miř.“

Ardžuna napjal luk.

„Vidíš supa, strom a mne?“ zeptal se Dróna.

„Supa vidím, ale strom a tebe nikoli,“ odpověděl Ardžuna.

Dróna spokojeně zamručel. „Jak vypadá ten sup?“

„Nevidím supa. Vidím jen supí hlavu.“

„Vystřel!“

Ardžuna vystřelil a supí hlava spadla ze stromu na zem.

„Správně,“ řekl stručně Dróna.

38

To počalo Dhrtaráštru znepokojovat. Povolal svého hlavního rádce Kaniku a pravil mu: „Nelíbí se mi, jak bratří Pánduovci získávají na slávě a oblibě v celém království, ba i za jeho hranicemi. Poraď mi ty, nejlepší z bráhmanů, co dělat!“

„Nehněvej se pro to, co ti teď řeknu, králi a pane můj,“ řekl Kanika. „Král vládne mnoha způsoby. Nejdůležitější je, aby skrýval svou slabost, jako želva skrývá svou hlavu a údy. Neškodí, přimhouří-li král občas oči nebo ucpe-li si poněkud uši, neboť není k ničemu vydávat rozkazy, jež nelze prosadit. A když je nutno, pak zabij své protivníky, a to nelítostně a dokonale, třeba by to byli tví přátelé, učitelé, synové a bratři nebo mezi nimi byl tvůj vlastní otec. Zuříš-li, směj se; je-li ti do smíchu, tvař se vážně. Jednej klidně, mluv mírně. A potom udeř, udeř, abys zabil. A prolévej slzy lítosti a žalu nad svou obětí a čiň všechno, co ukládají pravidla zdvořilého smutku. Ať děláš cokoli, dělej to vždy s myšlenkami na budoucnost, neboť budoucnost je obsažena již v přítomnosti – jestiť přítomnost jen nulovým bodem.“

Prohnaný a zkušený rádce Kanika se uklonil a odešel. Slepý král Dhrtaráštra setrval v hlubokém zamyšlení.

137

Jednou se Bhíma vydal na lov do nedalekého háje. Tu se z temné jeskyně vyplazil obrovský had, děsivě vyhlížející, žlutý a zelený, s velkýma jiskřivýma očima a se čtyřmi jedovými zuby ve smrduté hubě. Hrozně zasyčel, vrhl se na Bhímu a už ho drtil ve svém objetí.

Bhíma se urputně bránil a chtěl se vymanit ze smrtící smyčky hadova těla, ale ani jeho síla tisíce slonů mu nebyla příliš platna.

Judhišthira zatím u chýše na břehu Sarasvatí spatřil několik podivných černých ptáků s jedním okem, jednou nohou a jedním křídlem, jak ve slunečních paprscích plivají krev a zlověstně skřehotají. Jala ho neblahá předtucha, zavolal na Ardžunu, aby se postaral o Draupadí, a hbitě běžel po Bhímových stopách.

Když spatřil hada a marně zápasícího Bhímu, vykřikl: „Co je to za hnusného plaza?“

„Je to mudrc Nahuša v hadí podobě,“ vydechl Bhíma chroptě, „a chce mě sežrat.“

„Pusť ho,“ řekl Judhišthira hadovi. „Opatřím ti jinou potravu.“

„Ne,“ řekl had. „Mým pokrmem dnes bude syn královský. Jdi, nebo zítra sežeru tebe. Jsem Nahuša, syn Ájušův a jeden z vašich dávných předků. Kdysi jsem urážlivě potupil několik bráhmanů a oni mne prokleli. Chci teď pozřít tvého bratra, ale odpovíš-li mi uspokojivě na mé otázky, pustím ho.“

„Ptej se tedy,“ řekl Judhišthira.

„Jak se pozná, kdo je stavu bráhmanského?“ otázal se had Nahuša.

„Říká se, že to je člověk čestný, laskavý, pravdomluvný, klidný a mírný, jenž nepodléhá vzrušení z radosti ani ze žalu,“ odpověděl Judhišthira.

„I šúdra může být čestný, laskavý, pravdomluvný, klidný a mírný,“ namítl had, „ale domnívám se, že na světě není nic takového, co by tak či onak nebylo poznamenáno radostí nebo žalem.“

„Šúdra není šúdrou jen zrozením, a tak je to i s bráhmany,“ řekl Judhišthira. „Mnozí si myslí jako ty, že není nic bez radosti nebo žalu. Avšak v žáru není chlad a v chladu není žár; nelze si tedy představit, že za určitých podmínek není ani chlad, a není ani žár?“

„Co se však stane se společenským pořádkem,“ ptal se Nahuša dál, „když tvrdíš, že to není zrození, jež činí z lidí bráhmany a šúdry a další, nýbrž jejich povaha, osobnost, jednání a chování?“

„Když už se ptáš takhle přímo,“ řekl Judhišthira, „pak ti také přímo odpovím. Společenské stavy jsou záležitost do té míry zmatená, že si nikdo nemůže být jist čistotou svého stavu. Muži všech čtyř společenských stavů, bráhmani, kšátrijové, vaišjové i šúdrové, plodívají děti se ženami všech čtyř stavů; jak je potom možno určit stav dítěte? Toliko jeho povaha, osobnost, jednání a chování jsou jisté a projevují se zřetelně. Což neřekl sám velký zákonodárce Manu, že mravný člověk smíšeného stavu je lepší než čistý dvojzrozenec se špatnou povahou a s hanebným jednáním?“

„Mluvíš výborně, Judhišthiro,“ utrousil had jakoby nerad. „Zvolna, leč jistě mne zbavuješ chuti sežrat Bhímu.“ A uvolňoval své rdousivé objetí.

„Je o tobě známo,“ řekl Judhišthira, „že jsi moudrý a vzdělaný. Řekni mi, jak se dosáhne spásy?“

„Dávej almužnu potřebným, nelži a buď laskavý a neubližuj.“

„Co je lepší – pravda, nebo neubližování?“

„To záleží na tom, kolik dobra to v daném případě způsobí. Někdy může být lepší pravda, jindy almužna; totéž platí i o laskavosti a neubližování. Sudidlem je vždy míra dobra,“ pravil had Nahuša. „Avšak teď už se musím vrátit na nebesa.“ Pustil poloudušeného Bhímu, pozbyl své hnusné hadí podoby a byl tentam.

149

Tak šli stále, až přišli na břeh řeky Gódávarí. Nedaleko odtud objevili krásné jezírko plné lotosových květů, sídlo labutí, kachen a plameňáků. Bylo to ono jezírko, u něhož kdysi konal pokání poustevník Mándakarní, a když ho přišlo pokoušet pět půvabných vodních víl, využil moci, kterou získal pokáním, a navrátil si své ztracené mládí; odebral se pak s vílami do jejich sídla v jezírku a žije tam s nimi v radovánkách dodnes.

Komentáře

Nejsou zde žádné komentáře

Nový komentář

požadováno

požadováno (neveřejné)

volitelné

požadováno

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Odběr novinek

Příspěvky: RSS / Atom
Komentáře: RSS / Atom