Už jsem někdy cítil, když jsem byl ve význačném bodě svého života. Teď asi prvně cítím, že jsem ve význačném bodě historie. Vzhledem k tomu je dost banální sedět doma, osm hodin pracovat na dálku, večer pustit dokument, pochatovat, připravit jídlo a blogpost, přečíst pár stránek knížky a jít spát. Občas se trochu nudit, že nemůžu ven.
Ok, mohl bych, kdybych fakt chtěl, ale rozumnější se zdá zůstávat schovaný. Přemýšlím, jak se všichni mají. Kamarádka doktorka a kamarád lékárník, co asi mají naopak dost napilno. Kamarád v Anglii, co čeká narození prvního potomka. Maďarská kamarádka, co se má vracet z Nepálu a není si jistá, jestli ji vpustí do země. Babička, které už poslední rok zdraví moc neslouží a nechtěl bych, aby se jí něco stalo.
Poslouchám Chinaski.
Za chvíli mám upečenou dýni na zítra.
Komentáře
Nejsou zde žádné komentáře
Nový komentář