Zobrazení příspěvků pro kategorii Ze života
Byl jsem na rande s jednou Běloruskou. Obvykle se mi daří něco si odnést a něco předat i při jednorázových setkání. Stihl jsem jí říct o olympiádě v Praze 1980. „1980… Ale to byla olympiáda v Moskvě.“ - „Přesně tak.“ Já jsem se dozvěděl o skupině Dajtě tank. Není špatná, chvíli jsem si ji poslechl. Pak mi YouTube nabídlo něco nazvaného Russian Doomer Music playlist.
Ho, zase jsem dlouho nenapsal. Mám se (převážně) fajn.
„Babičko, proč máš tak apokalyptický
hlas?“
„Abych zastrašila místní boostergangy.“
(O cyberpunkové Karkulce)
Baví mě zvykat si na nové denní režimy, ačkoli ten současný se od mého obvyklého liší jen málo. Pro čtenáře blogu má stávající situace ten vedlejší účinek, že mám víc času a chuti se tady vyjadřovat. Kromě toho jsem si uvědomil, že se nemusím omezovat na původní tvorbu, ale můžu se tu taky dělit o věci, co mě zaujaly nebo pobavily. Mám teď pár věcí v záloze, tak se můžete těšit na přírůstky po 2-3 dnech.
Už jsem někdy cítil, když jsem byl ve význačném bodě svého života. Teď asi prvně cítím, že jsem ve význačném bodě historie. Vzhledem k tomu je dost banální sedět doma, osm hodin pracovat na dálku, večer pustit dokument, pochatovat, připravit jídlo a blogpost, přečíst pár stránek knížky a jít spát. Občas se trochu nudit, že nemůžu ven.
Pan Jaroslav z Prahy se ptá, kdy vyjde další příspěvek na mém blogu. Že už jsem dlouho nic nenapsal. Vybavuji si z knihy mořeplavce Rudolfa Krautschneidera něco v tom smyslu, že pravý cestovatel tráví čas cestováním a ne psaním o cestování. Bohužel pro mé čtenáře jsem se poslední dobou příliš zabýval večírky a navštěvováním klubů, než abych měl čas o nich psát.